Toho dne pozdě v noci ...

Oheň v krbu jasně plápolal a osvětloval zasedací místnost. Obvzláště se leskl zlatem vykladaný trůn v jeho středu. Trůn slabě zavrzal, jak si do něj s úlevou sedal jeho majitel. Při svitu svíček na stole a praskání polen v krbu zašustil svinutý svitek pergamenu. Gomez znechuceně dočetl. "Dobré zprávy?" Pronesl ze tmy se vynořující Dromeroth vesele. Při pohledu na zakrvácené obvazy na cechmistrově předloktí se přistihl, že se provinile dívá na své plátové nohavice. "Ještě se to nezahojilo." pronesl klidně majitel oněch obvazů. A opravdu rána se ne a ne zahojit. Zkoušel léčitele, zkoušel mágy, zkoušel i lazaret u Elišky. Nikdo však nedokázal uzdravit jeho rány. O jejich původu ale zarytě mlčel. Bádal nad problémem v knihovnách po nocích, ale, přiznejme si, nebyl to vášnivý čtenář. Často nad nimi usínal. "Co to máš za dopis?"  Odpovědí mu byl dlouhý povzdech. "A co mě má co zajímat, že ho přepadli?" Krátké ticho si vybralo v krbu malé políkno, které se hlasitě ozvalo. "Jóó, to máš o tom zrádci Malikovy, co nám ukradl cehovní diamantovou hůl a plášť?" Gomez krátce kývl. "Přepadli ho a okradli." Mlčky se chvíli dívali na tančící plamínky ukotvené na měděný svícen. Náhle se Dromeroth hlasitě rozesmál "A co s tím Tribun hodlá dělat?" Gomezův pohled ho zmrazil. "Nic? Ale kdyť je to přeci jeho povinnost! Starat se o právo a pořádek."  Gomez zamával kusem pergamenu. "Mám to tady černé na pergamenu. Pro něj to tím asi skončilo." Povzdychl si. "Kdyť přeci každý okradený má možnost odkupu zpět. Nebo né?" nechápal Dromeroth "Asi ho to nenapadlo." Další polínko zakřičelo. "Jakto, že sme ho vůbec měli u nás?" zeptal se Dromeroth "Byl šikovný... a hodil se." Dodal Gomez s úšklebkem a pohodlně se uvelebil ve svém trůnu. Chvíli si ten moment vychutnával. Natáhl ruku a vylovil další pergamen. "Je tu ještě jedna věc." Dromeroth zbystřil. "Týká se to Jindry". Na Dromerothově obličeji se najednou vytvořil úsměv obrovských rozměrů. "Dluží nám, výměnou za šogurinský talisman krejčovství, dvě veverky a dvě fretky. Mluvil jsem s ním po zasedání senátu a řekl, že nemůže najít potulného obchodníka." "Docela chabá výmluva." prohodil Dromeroth. "Ještě mu dám čas. Ještě jednou mu to připomenu. Pak to začnu řešit." Spokojeně vsunul svitek mezi haldu ostatních. "Snad není taky tak hloupý, jako Malik." dodal při zavírání zásuvky. Dromeroth si olízl palec a přejel s ním po ostří šogurkinské kosy, pak se zadíval na krev, jenž se mu řinula z rány. "Snad ne." dodal s úšklebkem a odešel z místnosti. Gomez si sám pro sebe v duchu něco řekl. Zadíval se do ohně v krbu a usnul.