Prokletí II.

Oba se vzbudili téměř současně. Hlavy se jim točily a měli horečky. Chvíli se na sebe mlčky dívaly a pak se společne podpírajíc vypravili na cestu domů. Po cestě si začali něco uvědomovat. Co a proč se stalo. Byly potrestáni od toho jemuž měli

sloužit a uctívat. Zklamaly. Konečně. Unaveni a vyčerpáni ulehly do svých postelí. Tu noc se nikdo na nic neptal. Té noci bylo vše ještě čestvé. Tu noc blouznili.

Slunce pomalu vstávalo a oba už byly v plné polní připraveni se bít. Před chvílí sice jedly vydatnou snídani, ale něco jim říkalo, že tohle není dost. Chtěli něčeho víc. Chtěli se bít. Pocítit krev. Po krátkém putování se s vlčí verbou vrhli na skupinu zbojníků, kteří na cestě vyhlíželi pocestné. Jejich křik byl obrovský, ale nikdo kromě dvou Vlků ho nemohl slyšet. Všichni ještě spali. Slunce již pěkně hřálo a oba se opět vrátili do cechovny, kde potkali Wanga. Ten s hrůzou v očích, při pohledu na jejich zakrvácené zbroje a zbraně, jenom nasucho polkl. Po chvíli žádal vysvětlení. Seděli v zasedačce. Svícnů nebylo potřeba, sluneční paprsky byly dostatečným zdojem světla. Zlatem vykládaný trůn se nádrerně leskl. Wang seděl na svém místě a pozorně oba poslouchal až do konce. "A jak je vám ted?" Oba aktéři se na sebe podívali a pokrčili rameny. Necítili doslova nic. Byly spokojení. Uvnitř sebe ale pociťovali, že nemají vyráno. Že to na ně opět příjde a oni se neovládnou. Musí se to naučit nějak krotit. Ten den pracovali jako vždycky až do večera, kdy je přišel zkontrolovat Wang. "Pánové, teď bude potřeba udělat několik..." Horazon nevnímal. Oči se mu rozšířili a v hlavě se mu usadila jediná myšlenka. Jediná touha, kterou musí udělat. Teď nebo nikdy. Skočil po Wangovi a kousnul ho do ramene. "Co to děláš?!" Ječel kousnutý Wang. Dromeroth pěstí rychle udeřil násilníka až povolil. Pak se s hrůzou podíval na Wanga, který si přidržoval ránu. Ten se neznatelně zachvěl a sesunul se k zemi. Ta noc je oba vyčerpala. Wang plival a chroptěl krev. Ten třes. Ta horečka. Takové to nebylo ani u nich pomyslili si.  Ke svítání Wang ztežka oddychoval na lůžku a oba pečovatelé usnuly vyčerpáním. První se probudil Dromeroth. Rozhlídnul se,  ale v posteli nikdo nebyl. Všiml si, že zmizelo Wangovo stříbrné kopí, ale jeho zbroj tady byla. Rychle vzbudil ještě spícího Horazona se slovy "Dělej! Utekl! Musíme ho najít!"

Slunce již bylo kulaté, ale stále nízko. Našli ho. Nevěřili svým očím. Wang se stříbrným kopím bez zbroje, jen s obvazaným ramenem a kalhotami bil s nemrtvými. Po několika pokusech ho společně uzemnili a drželi. Za nějakou dobu těžce dýchající Wang zasípal "Už .. už je to dobré. Už jsem v pořádku." Chvíli se mlčky dívaly jeden na druhého. Tohle musíme krotit, to se musí nějak utajit, pomyslili si. "Někdo me viděl." prohlasil Wang opírajíc se o kopí. "Nevim, kdo to byl ... Měl nějaký cechovní plášť, ale nevím. ... Musel jsem ho ale pekně vyděsit že utekl." Společně došli do cechovny. Ten den nepromluvil nikdo z nich.

Byla již noc, když se obě dveře cechovny otevřeli. S typickym rachotícím zvukem, podobný vysypávání bedny hřebíků na kovovou podlahu, vešel do cechovny i značně unavený majitel golema. Došli do dílny, kde golem vysypal celý náklad do obrovské truhly. Gomez mu přikázal jít do svého kouta a golem tak učinil. Ještě chvíli byly slyšet drobné nadávky, zvuky olejničky, občasného ťuknutí kladívkem. Potom se dvakrát ozvala klika od dveří a nastalo ticho. Před východem slunce Dromeroth kontroloval svoji zbroj, když uslyšel tiché "vrz". Jeho uši se nemýlily. Rychle vstal, přeskočil stůl a udělal několik rychlých kroků. Byl na místě. Dveře se právě otevíraly. Gomez si mnul oči a spokojeně pomlaskl. Rozespalým houpavým krokem došel ke dveřím zasedačky. Otevřel je a vyšel na chodbu. Zarazil se. Něco se mu nezdálo. Rozhlížel se vpravo a vlevo, ale nikde nikdo nebyl. Pokrčil rameny a otevírajíc dveře do dílny zívl. Zívnutí přešlo do neurčitého heku, když dopadal na zem. Dromeroth ho přitiskl svým tělěm k zemi a zakousnul se mu do levého předloktí. Dílnou se nesl strašný křik. Dromeroth, jakoby se probudil, zatřásl hlavou a vstal. Pohlédl dolů na bezvládné tělo. Došlo mu, co právě udělal...